Co jste si nemohly přečíst

aneb… „Zpověď Zdeňky Drtinové, bývalé radní MČ Praha Ďáblice“

Vážení spoluobčané, jak je známo, dvakrát do jedné řeky nevstoupíš, avšak mně se po několika letech naskýtá možnost otevřeně promluvit a informovat Vás o situaci kolem mého působení jako radní v zastupitelstvu MČ Praha Ďáblice (dále MČ) ve volebním období 2002–2006.

Jen v kostce bych ráda připomněla, že do funkce radní MČ jsem byla řádně zvolena a začala jsem aktivně spolupracovat s vedením fotbalového oddílu SK Ďáblice. Během půl roku v této funkci se mi podařilo pomoci založit přípravku mladších žáků, která se rozrostla až na 40 ďáblických dětí. S pomocí funkcionářů oddílu kopané jsem se postarala o veškeré zázemí, které bylo nutné k provozu družstva mladých fotbalistů. Prioritou pro tehdejší vedení radnice nebyl zrovna rozvoj mládežnických aktivit v obci. Avšak z pozice radní MČ jsem měla možnost přímo ovlivňovat některá rozhodnutí směřující ke změně oficiálních postojů radnice ve prospěch mládeže. Pro své aktivity jsem také měla plnou podporu od ostatních zastupitelů zvolených za sdružení „Ďáblice občanům“. V Ďáblickém zpravodaji č.8/2003, v rubrice: „3 otázky pro radní a zastupitelku Zdeňku Drtinovou“, jsem uveřejnila své plány na celé volební období, které se týkaly:

1.výstavby sportovního komplexu a rozšíření areálu Sk Ďáblice
2. rekonstrukce původních a přístavba nových kabin vč. sociálního zařízení
3. zřízení nových sportovišť v MČ pro občany a děti, která budou veřejně přístupná

Na další plány už nezbýval čas, neboť jsem byla neuvolněná radní, tzn., že jsem tuto funkci vykonávala při svém zaměstnání. Současně jsem také aktivně pracovala ve finančním výboru MČ. Ale tam jsem byla s kolegy bohužel jen do počtu a nedařilo se nám prosadit změny v rozpočtu, které byly podle nás důležité pro rozvoj aktivit mládeže a vybudování odpovídajícího zázemí. Vládnoucí sdružení nás držela zkrátka, přestože obecní finance ležely zmrazené na účtech.

Pohnout však starými mlýnskými kameny, či spolupracovat se zkostnatělými zastupiteli, bylo nad naše síly. O to víc jsem věnovala svou pozornost právě dětem. Vedení sportovního klubu přihlásilo malé žáčky do soutěže a nyní již má družstvo svou tradici a působí v obci dodnes.

Zřejmě se ptáte, proč se vlastně k těmto věcem vracím, když od této doby uplynuly více než 4 roky? Snad je to právě svoboda, kterou teď pociťuji, když bez cenzury mohu k Vám promluvit, protože v Ďáblickém zpravodaji mi zamítli otisknout jakýkoli článek tohoto rázu. Možná také pocit dlouho potlačované křivdy, kterou jsem tenkrát jako třicetiletá prožívala, když ze dne na den byli odvoláni tři radní za Sdružení „Ďáblice občanům“. A důvod? Byli jsme tři radní mající jiný názor, než paní starostka, a dokonce jsme chtěli pracovat ve prospěch občanů a prosazovat jejich zájmy. To se neodpouští a další sled událostí nabral poměrně rychlý spád. Prakticky bez udání jediného pádného důvodu a bez možnosti obhajoby jsme byli na nejbližším zasedání zastupitelstva odvoláni. Byla to taková malá „veřejná poprava“ a demonstrace síly před početnou návštěvou obyvatel MČ, kterým jsme byli odpovědni za výkon funkcí radních. Průvodním jevem tohoto „procesu“ byla patrná arogance až opovrhování veřejností, které dokonce byla odepřena možnost kladení nepříjemných dotazů. Celý „proces“ tak velmi připomínal podobné řešení problémů za éry vlády staré dobré komunistické strany. Určitě stojí za to i dnes si připomenout tehdejší aktéry, kteří se aktivně účastnili procesu odvolávání, byli to pí Ševčíková, Ing. Myslivec, JUDr. Engel, Dr. Pharm. Bártová, MUDr. Cícha, Ing. Černý, p. Šedivý, Ing. Kolář a p. Churáček.

I takovou formu mívá odměna za čestnou, poctivou a dobrovolně vykonávanou funkci pro širokou veřejnost. Následně jsem byla nucena odejít od započaté práce ve sportovním klubu a předseda SK Ďáblice p. Šedivý (vykonává funkci předsedy doposud) mi při jednání mezi čtyřma očima sdělil, že pokud neodejdu, tak starostka Ševčíková, neuvolní přísun financí do klubu (i přesto, že finance od společnosti A.S.A., spol.s r.o. jsou přímo určené pro oddíl kopané a další sportovní aktivity, ale bohužel přes obecní pokladnu). Sama historie dokládá mnohými příklady, kdy touha po moci a penězích zničila nejen samotné „(ne)mocné“ lidi, ale vždy ovlivnila či nenávratně změnila osudy mnohých jiných lidí. Ještě dnes vidíme v našem současném zastupitelstvu stejné lidi, kteří stále dokazují, že se nemohou změnit a jejich touha po moci je žene hlava nehlava dál. Dokud se tito lidé nevymění, nemůžeme čekat od zastupitelstva nezištnou práci ve prospěch naší obce.

Na závěr chci vyslovit domněnku, že snad i moje krátké působení v zastupitelstvu mělo svůj přínos. Na ďáblickém hřišti bude „umělý travnatý povrch“ a nové sociální zázemí, které zlepší úroveň místního sportovního areálu. Jak jsem uvedla, mé plány pozastavili, ale nezničili, ani nepotlačili ve mně chuť a odhodlání učinit cokoli dobrého ve prospěch nás všech. V současné době se i nadále aktivně věnuji mládeži, jenže v jiném klubu. Vedeme soutěž a já mám sama před sebou čistý štít, že jsem Vám o tom mohla napsat bez cenzury.

Mé poděkování patří všem, kteří čtete Opozičník.

Drtinová Zdeňka, roz. Fišmistrová.

všimněte si, kdo i dnes sedí v našem zastupitelstvu:
Pí Ševčíková, JUDr. Engel, Ing. Myslivec, Dr.Pharm. Bártová, MUDr. Cícha, MUDr. Soukupová, Mgr. Řeháková, Mgr. Bulirschová, Ing. Křížek, pí Fišmistrová, pí Prokešová, MUDr. Lukeš, Mgr. Novotný, Ing. Fatrdle, p. Kohout (na místo p. Poštulky).

---

« zpět na úvodní stránku